Divoký muž Yowie

Objevuje se po celém světě. Je veliký, chlupatý a chodí po dvou jako člověk. Dosud ho však nikdo nechytil a tak ho vědci považují jenom za výmysl. Nejznámější z nich je himalájský  yeti nebo severoamerický bigfoot. V Mongolsku mu říkají almas, v Číně jeren, v Malajzii zase orang-dalan. Legendy o něm však často obsahují znepokojivé prvky. Jakoby tento tvor pocházel z jiného světa. Balancuje na pomezí mezi zvířaty neobjevenými a zvířaty neskutečnými. Objevuje se i v Austrálii, kde mu říkají yowie. Nemohli jsme ho samozřejmě nechat bez povšimnutí.

Seděli jsme kolem ohniště, žvýkali pečené klokaní maso a zapíjeli ho pivem, které nám ještě zůstalo od posledního nákupu v teď už vzdáleném Coenu. Plameny občas ozářily temnou hradbu pralesa za našimi zády. My jsme ale ostražitě pokukovali jinam. Směrem k inkoustově černé hladině mrtvého říčního ramene, kde se občas zableskly oči krokodýlů. Utábořit se tak blízko u vody nebylo rozumné, ale hledat v noci v pralese nějakou jinou mýtinu se nám už nechtělo. Byli jsme utahaní a hlavy jsme měli plné vyprávění staré ženy Barbary Holdsworthové a jejího souseda Teda, které jsme před chvílí navštívili. Oba žijí uprostřed zdejší divočiny a zažili zde už ledacos. Ted se už například dvakrát setkal s yowiem a popisoval nám smrad, který za sebou zanechává. Je prý to silný štiplavý pach, připomínající spálené elektrické vedení nebo hořící bakelit. Barbara zase shromažďuje sádrové odlitky nejen jeho stop, ale i stop dalších záhadných tvorů, zjevujících se v této oblasti. Tvrdila nám, že yowie nemusí vždy zanechávat jen stopy tvarově podobné lidským, jak se všeobecně předpokládá. Ukázala nám odlitky jakýchsi kruhových stop s pěti prsty (bez drápů), které prý patří dvounožci s délkou kroku skoro dva metry. Posledních pět odlitků zde pořídila v únoru 2000. Podle ní tyto stopy určitě pochází od yowieho.

Je chlupatý obr skutečným živočichem?
Byla Barbara jen stará bláznivá ženská nebo má skutečně pravdu? Vzpomněl jsem si, že právě takovéto nepochopitelné rozdíly ve tvaru stop yowieho přivedly některé badatele k názoru, že yowie není jen obyčejný neznámý živočišný druh, ale bytost „odjinud“. Přestože je většina lidí, která se s ním setkala přesvědčena, že viděla bytost z masa a krve, může se jednat o paranormální jev, tedy něco jako strašidlo. I když je někdy dost reálný na to, aby ho lidé viděli a cítili jeho smrad, nebo aby zanechával stopy a zabíjel zvířata či lidi, není úplně „reálný“ v běžném slova smyslu. Může se rozplynout jako duch a zmizet. Je současně subjektivní a současně objektivní. Odporuje to logice, ale podobné paradoxy už známe z kvantové mechaniky. Světlo je rovněž současně částice a současně nehmotná vlna. I když to nechápeme, bereme to jako fakt. Je to problém spíše filozofický a vyžaduje, abychom opustili naše zaběhnuté myšlení mechanistickým způsobem (newtonovsko-karteziánské paradigma), kterého se konvenční věda stále tak úporně drží, ale začít pohlížet na svět holisticky.

Tento názor na podstatu yowieho má i australský kryptozoolog Tony Healy, který prozkoumal desítky případů pozorování yowieho. a předkládá pro to mnoho argumentů. V přítomnosti yowieho se například zmocňuje psů, koní a někdy i lidí nevysvětlitelná hrůza. Silní lovečtí psi zvyklí bojovat, se místo útoku začnou třást, stáhnou ocas mezi nohy a strachem se jim zježí srst. Další důvod, naznačující, že yowie není jen čistě zoologický problém, vyplývá z jeho popisu. Převážná část jeho těla má sice vzhled dosud neznámého hominoida nebo lidoopa a popis svědků je zde víceméně totožný, veškerá shoda a logika však končí od úrovně kotníků níž. Jeho chodidel si nikdy nikdo nevšiml a jejich přímý popis neexistuje. Jakoby je vůbec neměl. Odlitky, fotografie a popis stop, které po sobě zanechá, ukazují nepochopitelné rozdíly jak ve tvaru, tak ve velikosti chodidla. Některé stopy jsou jasně pětiprsté, připomínající velkou lidskou nohu, jiné jsou čtyř- nebo dokonce jen tříprsté. Další mají stejnou šířku jako délku, jiné zase překvapují, jak jsou tenké a úzké. Nemůžeme to odbýt jen mávnutím ruky jako nějaké povídačky, protože mnohá svědectví pocházejí od zkušených a důvěryhodných svědků.

V srpnu 1997 se například  správce Queenslandského Národního parku George Brindlay setkal poblíž Acacia Gap s dvoumetrovou bytostí podobnou orangutanovi, která vydávala ostrý naříkavý zvuk a silně zapáchala. Chtěl zjistit o jakého tvora se jedná, ale stopy, které po něm našel v měkké půdě ho překvapily. Byly dlouhé třicet centimetrů, a s úzkou čtvercovou patou, třemi jedenáct centimetrů dlouhými prsty a pěticentimetrovým palcem vypadaly naprosto nepozemsky.

Dále je divné, že ve stejných oblastech, kde se objevuje yowie se také objevují podobně nepolapitelné „velké černé kočky“, které mají pravděpodobně stejnou podstatu, a dochází tam k dalším paranormálním jevům. Často se tam zjevuje UFO, řádí tam poltergeisti nebo to jsou  „prokletá“ místa, kterým se domorodci už odjakživa vyhýbali. Spojitost mezi yowiem a fenoménem poltergeist vyplývá i s případu, který se stal poblíž Wilcania NSW.

Dva druhy yowieho?
George Nott si koupil se svou rodinou usedlost, která byla před tím dlouho opuštěna. Téměř okamžitě po nastěhování se v okolí domu objevily velké pětiprsté stopy, koně se mu plašily a jakási 1,8 m vysoká gorila s hnědými chlupy napadala stavení. Objevily se i typické projevy poltergeista: ve zdi se ozývalo klepání, dveře se samovolně otvíraly, po místnosti létaly předměty a na střechu dopadal déšť kamenů.

Jedno takové „horké místo“ nahánějící Aboriginům hrůzu leželo také na naší trase. Bylo uprostřed hlubokých lesů Quinkin Mountain. V okolí žijí Aboriginové kmene Yalanji, kteří věří v existenci bytosti jménem Quinkan. Je to něco mezi duchem a divokým člověkem. Quinkani se podle nich skrývají na temných místech, v jeskyních a skalních slujích a vycházejí v noci. Tehdy jsou aktivní. Aboriginové mezi nimi rozlišují dva druhy. Imjima a Turramulli. Imjim je mnohem menší a odpovídal obecnému popisu yowieho, jak ho známe z ostatních oblastí Austrálie. Měří kolem dvou metrů a člověku příliš nebezpečný není. Zato hrozivý Turramulli je obr vysoký přes tři metry, na rukou má čtyři prsty a na nohou jen tři. Celé měsíce se skrývá a spí v jeskyních, pouze počátkem období dešťů vychází ze svého doupěte, potuluje se krajinou a shání si potravu. Požírá na co narazí – klokany, ale třeba i lidi.

Yowie vychází z pustin
V poslední době začal yowie opouštět odlehlá a neobydlená místa uprostřed divočiny a začal se ve zvýšené míře objevovat i v obydlených oblastech. Pár měsíců před našim příjezdem do Austrálie se jen v Queenslandu objevily v novinách zprávy o dvou aférách.

V únoru vzrušil obyvatele malého městečka Gayndah. Jako první tam na něj upozornil 67-mi letý farmář Allan Bucholz, který jej viděl na své citrusové plantáži ve vzdálenosti jen 15 m od svého traktoru. Farmář rychle seskočil,  ale yowie mu zmizel. O dva dny později jej viděla Bucholzova sestra Shirley Humphreysová na písečném břehu řeky Burnett. Byla přesvědčena, že právě tento tvor je zodpovědný za krádeže potravin z její zahradní spižírny. Místní Aborigin Sam Hill tvrdil, že se jedná o malý druh yowieho, kterému oni říkají jongari. Jeho dědeček, který byl kmenový šaman dokázal s jongari komunikovat a využívat jej pro svou práci. Jsou to prý dobří pomocníci a podobně jako u lidí jsou mezi nimi hodní i zlí jedinci.

Středisko pro výzkum tajemných jevů v Cambeře ihned vypsalo za chycení gayndahského yowieho odměnu 10.000 $. Dosud se to nikomu nepodařilo, ale koncem února 2000 se aspoň povedlo Julianu Nottovi z Gayndahu tvora vyfotografovat ze vzdálenosti 50 m. Na snímku je vidět jen tmavý nejasný stín, připomínající jakéhosi medvěda, skrývajícího se v křoví.

Druhá událost se stala o měsíc později. Na opuštěném místě západně od Gimpie kempovali dva starší manželé ve svém karavanu a ve dvě hodiny ráno je vzbudil jakýsi hluk. Něco mlátilo do střechy jejich vozu a cloumalo jím. Muž otevřel dveře a uviděl chlupatou lidskou postavu, prchající od auta do buše. Hned příští den na místo přijel Dean Harrison, předseda queenslandské kryptozoologické společnosti a pořídil fotografie i sádrové odlitky stop, které zde yowie zanechal. Na rozdíl od kryptozoologa Tony Healyho je Harrison přesvědčen, že yowie je skutečný živý tvor. Nejspíše prý dosud neznámý druh vačnatého lidoopa.

Ivan Mackerle
Fantstická Fakta č.1/01

Kontakt

Danny Mackerle

mackerled@volny.cz

V případě nefunkčnosti výše uvedené e-mailové adresy použijte tuto: mackerledavid@gmail.com

Vyhledávání

Zvolte jazyk:
Language:

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode